Jak učíme v naší škole

JAK UČÍME V NAŠÍ ŠKOLE?

 

Učitel-průvodce

Role učitele-průvodce je jiná než v tradičních základních školách. Učitel je pro děti průvodcem na cestě poznávání světa, připravuje prostředí, které děti motivuje k vlastnímu objevování, klade dětem vhodné otázky, dává dětem zpětnou vazbu, pomáhá jim se sebehodnocením. Dvakrát ročně se učitel-průvodce účastní tripartit (setkání dítě-rodič-učitel), na kterých dítě prezentuje a hodnotí svou dosavadní práci. Učitel-průvodce není zodpovědný za objem a úroveň znalostí, které dítě má. Je to individuální záležitost samotného dítěte.

Učitel-průvodce poskytuje také průběžné hodnocení práce dítěte, a to různými formami – osobním pohovorem, osobním dopisem, zápisem ve školním informačním systému.

 

I.trojročí (6 – 9 let)

Když děti přicházejí do školy, obvykle touží prozkoumat svět kolem sebe. Rády pozorují živou i neživou přírodu a napadá je spousta otázek. Ty jsou jejich hnacím motorem k učení.

Ve škole se proto snažíme co nejvíc propojovat jednotlivé vzdělávací oblasti, neučíme odděleně jednotlivé předměty a pro výuku využíváme i školní zahradu a okolní přírodu. Děti také absolvují řadu vzdělávacích programů a exkurzí, kdy se seznamují se světem kolem nás a začínají se orientovat v různých životních situacích.

Děti jsou motivovány pomocí Velkých kosmických příběhů, které často vyvolávají údiv, probouzejí dětskou představivost a ukazují na vzájemnou propojenost věcí a jevů okolo nás.

Pro děti je ve škole připravené prostředí s montessori pomůckami z oblasti jazyka, matematiky a kosmické výchovy. Děti absolvují ukázku od učitele-průvodce nebo jiného spolužáka a pomůcky potom využívají k individuální práci.

Pro práci s pomůckou jsou stanovena pravidla:

1. Pracuji tak, abych nerušil ostatní.
2. Práci s pomůckou dokončím.
3. Pomůcku vracím na původní místo.

V prostředí, ve kterém děti pracují, jsou připraveny také encyklopedie a knihy, které umožňují dětem zkoumat svět kolem nás ve všech oblastech. Výsledky svého zkoumání prezentují děti ostatním v trojročí. Zpětnou vazbu děti dostávají od učitelů-průvodců, ale i od svých spolužáků.

Výsledky svého vzdělávání zaznamenávají děti v sešitě „Co už umím“, který jim zároveň umožňuje plánovat si individuálně svou práci. Děti si zároveň vedou deník, ve kterém si stručně zaznamenávají, mimo jiné, co a jak se jim dařilo.

Učitelé-průvodci připravují zpravidla 2x měsíčně pro děti osobní dopis, ve kterém krátce zhodnotí, jak se dítěti ve škole daří nebo nedaří.

 

II. trojročí (9 – 12 let)

Děti v období od 9 do 12 let si dokáží bez velkých problémů osvojit i abstraktní učivo. Nezajímají je jen základní fakta, ale začínají si stále více uvědomovat vzájemné spojitosti, příčinné vztahy a vzorce ve svém učení a chápání světa. V tomto období sledujeme u žáků výraznou představivost a schopnost abstrakce.

Děti velmi často dají poprvé ve svém životě přednost názoru vrstevníků před názorem rodičů nebo učitelů. Jejich silné sociální instinkty je směřují k práci ve skupině. Prostředí heterogenní třídy umožňuje každému pracovat podle svého tempa a nesrovnávat se s ostatními. Děti si při učení vzájemně pomáhají, často pracují na společných prezentacích pro ostatní.

Montessori prostředí poskytuje pro druhé vývojové období množství smysluplných aktivit, které si děti mohou samy vybírat. Základem jsou ukázky učiva, které nabídnou dětem, jak mohou danou látku uchopit a děti mají možnost individuálního výběru na čem, s čím a s kým budou pracovat.

Pravidlem by mělo být, že každou práci, kterou dítě začne, by mělo i dokončit, a to způsobem, který si samo zvolí – prezentace, zápis, knížka, encyklopedie.

V tomto období ověřujeme úroveň znalostí, které dítě dosahuje, aby ono samo vědělo, v čem se může posunout, pokud bude chtít.

K záznamu své práce využívají žáci index a výsledky jejich práce průběžně zaznamenává učitel-průvodce ve školním informačním systému přístupném rodičům, kteří jsou takto pravidelně informováni.

Do druhého trojročí patří v montessori systému i 6. třída, která je v našem tradičním vzdělávacím systému již součástí 2. stupně. Vývojové potřeby dvanáctiletých jsou ale blíže mladším dětem než dospívajícím, a tak je 6. ročník začleněn v rámci studijní skupiny do druhého trojročí a jsou dodržována specifika, která vyplývají z přípravy na přestup do třetího trojročí.

 

III. trojročí (12 – 15 let)

Období, ve kterém Maria Montessori vypozorovala u dospívajících poměrně významný vývoj a velké změny, znamená požadavek na jiný pedagogický přístup. Ten vyplývá z potřeby dospívajících najít svou vlastní individualitu a také své místo ve společnosti. Maria Montessori stanovila několik pilířů výchovně-vzdělávacího procesu dospívajících:

• odpovědnost
• sebevyjádření
• vlastní hodnota
• sociální učení
• společenská důstojnost

 

Dospívající mají potřebu převzít skutečnou zodpovědnost v konkrétních situacích a z ní vyplývající důsledky. Př. „Když nepřinesu suroviny na přípravu svačiny, nebudeme jíst.“

Dospívající touží po vlastním sebevyjádření, potřebují nalézt sebe sama: „Kdo jsem?“, „Čeho mohu dosáhnout?“, „K čemu jsem dobrý?“ – otázky, na které se snaží sami sobě odpovědět.

Díky velké touze po nalezení vlastní individuality a velkým proměnám, které prožívají, dospívající projevují snahu po nalezení vlastní hodnoty. Toto pozorujeme i ve vztahu vůči druhým.

Sociální učení má významné postavení již na prvním stupni. Na druhém stupni k němu u dospívajících ještě přistupuje poznání, že pravidla jsou tvořena lidmi, nejsou pravidly sama o sobě, a tak mohou být lidmi měněna a ovlivňována. Vzájemné vztahy se stávají zajímavějšími a jsou silně reflektovány.

V tomto období vzniká také intenzivní vnímání společenské důstojnosti.  Dospívající se stávají citlivými na otázky sociálních vztahů a sociální spravedlnosti.

Jednotlivé ročníky třetího trojročí pracují tak, že je jim poskytnuta učitelem či odborníkem ukázka učiva, aby byl dospívajícím zajištěn náhled do problematiky, a pak mohou pracovat individuálně. Svou práci si plánují. V tomto období již žáci téměř nepracují s montessori pomůckami, ale využívají různé zdroje informací (knihy, web, encyklopedie, učebnice), se kterými pracují na svých prezentacích, zápisech apod.

Úroveň znalostí z jednotlivých oblastí pravidelně ověřujeme proto, aby měl dospívající přehled o svém pokroku.

Žáci používají k zaznamenávání procesu svého vzdělávání a jednotlivých úkolů, na kterých pracují, index. Zároveň mají přehled o svém učení díky záznamům jednotlivých učitelů či odborníků ve školním informačním systému.

Program pro dospívající nazvala Maria Montessori Erdkinder (Děti země). Cílem programu je propojit intelektuální vzdělávání ve škole, praktické činnosti mimo školu a práci pro komunitu tak, aby v závěru Montessori programu byli dospívající schopni přemýšlet o svém poslání v životě a specializovat se v oblasti svého zájmu, který jim umožní začlenit se samostatným a smysluplným způsobem do společnosti.

V naší škole budujeme společnou farmu, která všechny výše zmíněné myšlenky pomáhá uplatňovat v praxi naší školy.

V posledním ročníku budou žáci vypracovávat ročníkový projekt, který budou obhajovat před spolužáky, učiteli i rodiči.

Při práci s dětmi ve všech trojročích je zásadní partnerský vztah: škola – dítě – rodič, kdy všichni zúčastnění sdílejí společnou vizi a spolupracují v přátelské atmosféře se znalostí svých kompetencí na zdravém rozvoji dítěte.